Pelikán australský i kasuár jsou větší, ale nejsou dravci. Ze dvou velkých australských orlů je o fous větší ten klínoocasý (Wedge-tailed Eagle, délka 82-106 cm, rozpětí křídel 182-232 cm, hmotnost až 5,7 kg) než bělobřichý (délka cca 90 cm, rozpětí křídel až 220 cm). Největším spolehlivě změřeným „wedgie“ byla orlice zabitá r. 1931 na Tasmánii s rozpětím křídel 284 cm. Mimochodem – orel klínoocasý je ptačím symbolem Severního teritoria.

Kasuár přílbový (Cassowary, Casuarius casuarius) se v ohrožení chová agresivně, s výškou až 1,7 m a hmotností až 60 kg může ublížit. Ovšem poslední střet který skončil smrtelně pro člověka a ne pro kasuára se odehrál v r. 1926. Kakadu arový (Palm Cockatoo, Probosciger aterrimus) má sice největší zoban ze všech australských papoušků, ale používá ho výhradně na kokosové ořechy. Nejvíc útoků na člověka má v Austrálii „na triku“ flétňák australský (Magpie, Gymnorhina tibicen) – běžný pták, něco mezi naší vránou a strakou, který v době hnízdění brání hnízdo. Černá labuť je pochopitelně nebezpečná pouze v baletním prostředí 🙂

Papoušek žako (Psittacus erithacus) neboli papoušek šedý – mistrný imitátor zvuků – je původem Afričan. Australští papoušci korela chocholatá (Nymphicus hollandicus) a papoušek vlnkovaný neboli andulka (Melopsittacus undulatus) patří mezi nejčastěji chované „pets“ z ptačí říše. Zebřička pestrá (Taeniopygia guttata) původem z Austrálie a Indonésie dnes žije nejen v klecích a voliérách po celém světě, ale člověkem byla zavlečena i na jiná místa (např. Spojené státy nebo Portugalsko).

Lelkoun soví (Tawny Frogmouth, Podargus strigoides) patří mezi lelky, ale vzhledem i aktivitou za soumraku nebo před svítáním připomíná sovu. Lidé ho často za sovu považují a říkají mu „žabohubá sova„.

Když Australan někoho nazve galah, není to zrovna poklona. Myslí tím „fool or silly person“. Kakadu růžový (Galah, Eolophus roseicapilla) si tuhle nelichotivou funkci vysloužil svým hlučným chováním. Žije téměř po celé Austrálii často ve velkých hejnech.

Nejrozšířenější medosavku australskou (Manorina flavigula) najdete prakticky po celé Austrálii včetně pouští a polopouští. Třeba pustináček tříbarevný nebo pustináček pouštní jsou přímo pouštní specialisté. Kriticky ohrožený Helmeted Honeyeater (Lichenostomus melnops cassidix) je jediným endemickým ptákem státu Viktorie, jeho symbolem je od r. 1972. Uznáváme – tahle otázka je spíš pro ornitology. Ale zařadili jsme ji na paměť medosavek, které jsme potkali na cestě po Austrálii a krásných kystráčků modrolících, které určitě uvidíte také, pokud budete cestovat po Novém Jižním Walesu, Queenslandu nebo Viktorii.

Klokan je jeden z nejznámějších vačnatců. Těch je něco málo přes 320 druhů a všichni jsou Australané 🙂

Velcí klokani běžně „skočí“ 8-9 m, nejdelší klokaní skok podle Guinnessovy knihy rekordů měřil 12,8 m. „Člověčí“ rekord ve skoku do dálky drží Mike Powell – 895 cm.

Novorozené klokáně měří 1-2 cm a váží 0,8 g – taková fazolka. Pro milovníky cukrovinek – jelly bean 🙂

Existoval i klokánek pouštní, bohužel ale v r. 1935 vyhynul 🙁

Klokani (i klokan rudý) umí plavat, při plavání dokonce dokáží pohybovat každou zadní nohou zvlášť. To při skákání neumí.

Nejrychlejší klokani skáčou rychlostí i 70 km/hod, skákat pozadu ale klokani nedokáží ani pomalu. Klokaní sourozenci mají opravdu rozdílnou dietu 🙂

Koala má vertikální zornici, která umožňuje lépe regulovat ostré denní světlo a také lepší noční vidění.

Koala má na předních tlapkách dva palce v opozici proti třem prstů. Pro život ve větvích stromů je to užitečné 🙂

Listy eukalyptů mají málo živin a hodně toxických látek, ale zase se nikdo nežere – tedy až na koaly. Prostě žádná konkurence v potravním řetězci 🙂

Úměrně k tomu má koalí samička dvě vaginy a dvě dělohy.

Nejsme si jistí žízní, ale mozek (v poměru k tělu) má koala prokazatelně nejmenší. Mozek bere hodně energie a tak ho koala „obětoval“ – nemusíte být superchytří, abyste přežili v korunách stromů, kde nežijí žádní dravci a kde chroupáte na energii chudé listy eukalyptů.

„Roztomilé“ jméno by ale sedělo, že 🙂

Ani v zoologických zahradách není častým chovancem – potřebuje totiž stálý přísun eukalyptových listů.

Jak je u vačnatců zvykem, čerstvě narozené mládě je opravdu malinké. Dorůstá v mámině vaku.

Z etologického hlediska je koalovi opravdu nejbližší jihoamerický lenochod.

Koala potřebuje eukalyptové lesy. V poušti by nepřežil, přestože prakticky nepije.

Koala denně prospí 16-18 hodin. A pokud jste označili „A“, tak jste byli blízko – větší část „bdělého“ stavu projí 🙂

Koala na zločinecké dráze si musí dávat pozor – může zanechat otisky prstů 🙂 Spolu s člověkem a lidoopy je v tom unikátní v celé živočišné říši.

Koala je specialista na eukalypty. V Austrálii jsou rozšířené a nikdo jiný je „nežere“. Tím ovšem výhody této diety končí. S nevýhodami (toxicita, málo energie) se koala úspěšně popral – toxiny umí odbourat, zdatně šetří energii tím, že spí až 20 hod a dokonce obětoval intelekt – vývojem zmenšený mozek sice nic geniálního nevymyslí, ale spotřebuje o hodně méně energie. Pro představu – koala má mozek proti jiným vačnatcům víc než o polovinu menší. A víte, že koale  můžete vzít otisky prstů? Papilární linie mají už jen lidé a primáti.

Klokan rudý (Macropus rufus) je se svou délkou až 1,6 m a hmotností až 90 kg největším žijícím klokanem. Vyhynulý obří klokan goliáš (Procoptodon goliah) měřil kolem 2 m a vážil přes 200 kg. Klokan rudokrký neboli red-necked wallaby (Macropus rufogriseus) patří do neformální skupiny wallabiů. „Wallaby“ je pro Australana „menší“ klokan. A „malý“ klokan či klokánek zase „pademelon“. Příkladem je pademelon rudokrký neboli red-necked pademelon (Thylogale thetis) s délkou mezi 30 a 60 cm. Prostě kangaroo, wallaby a pademelon se liší hlavně velikostí. Pěknou sbírku různě velikých klokanů až po ty nejmenší uvidíte třeba v zoo Plzeň.

Mláďata sice mají stoličky, ale zuby záhy ztrácejí. Ptakopysk (Ornithorhynchus anatinus) dělá čest svému původnímu českému jménu. Se srstí krytým tělem, „bobřím“ ocasem, „kachním“ zobákem, „vydřími“ tlapkami opatřenými plovacími blánami a „plazími“ vejci je opravdu „podivný“. Zobák dospělých je vynikajícím hmatovým orgánem a při jeho kořeni se nacházejí receptory citlivé na elektrické impulsy ve svalech kořisti. Platypus je neobvyklý i způsobem pohybu – neodráží se zadními tlapkami, ale pádluje předními. Samci mají jedové žlázy a bodnutí ostruhou sice není pro člověka nebezpečné, ale je velmi bolestivé.

Pochopitelně vačnatec! Má velké uši a protáhlý špičatý čumáček. Spolu s koalou je jediným vačnatcem, který má i placentu. Mimochodem – opice v Austrálii volně vůbec nežijí.

Tasmanian devil neboli ďábel medvědovitý (Sarcophilus ursinus) – tento největší žijící dravý vačnatec – vylučuje při rozrušení zápach podobný zápachu skunka. Od roku 2008 je zařazen mezi ohrožené druhy, jeho populace je decimována infekční rakovinou tváře – devil facial tumour disease. Stal se předlohou pro postavičku žravého Taze v kreslených Looney Tunes a Taz-manii.

Ježura australská (Echidna, Tachyglossus aculeatus) patří mezi ptakořitné. Klade kožovité vejce, které nosí ve vaku, kde se později mládě živí olizováním mléka.  Ježek i ježura se živí hlavně hmyzem, ostny u obou vznikají modifikací srsti. Hibernaci ježura využívá nejen při nízkých teplotách, ale i při teplotách extrémně vysokých.

Od r. 1981 existuje protijed, od té doby nebyl smrtelný případ pokousání člověka. Mimochodem – od r. 1927 do vynalezení protijedu to bylo 13 úmrtí. Sydney Funnel-web (Atrax robustus) produkuje neurotoxin nebezpečný jen pro člověka a primáty.

Opravdu vydávají zvuky připomínající hvízdání, syčení nebo štěkot. A žádní drobečci – tělo 6-9 cm včetně nohou až 16-22 cm, kusadla až 1 cm. Žijí v norách a navzdory „bird-eating“ přezdívce je pták v jejich jídelníčku vzácný, loví spíš velký hmyz, drobné savce a obojživelníky.

Red-back (snovačka Latrodectus hasseltii) není velký, tělo samičky měří okolo 10 mm, samečka 3-4 mm, typický je červený znak. Je široce rozšířený včetně hustě osídlených oblastí (pozor třeba na záchodová sedátka!). Častá setkání s člověkem = častá kousnutí. Z cca 300 kousnutí za rok je asi u 20 % nutný lékařský zásah, protijed existuje už od r. 1956. Mimochodem – blízkou příbuznou je americká černá vdova.

Pavouci nejsou záludní a na lidi záměrně neútočí, White-tailed spider (Lampona) není výjimkou. Je to srdnatý lovec, který se zaměřuje na lov jiných pavouků, cílem bývá třeba celkem častý obyvatel australských příbytků black house spider (Badumna). Dokonce se ukazuje, že arachnogenní nekróza (odúmrť tkáně, kterou nechvalně proslavil americký koutník jedovatý Loxosceles reclusa) je mu připisována neprávem. Následky kousnutí většinou připomínají bodnutí vosou.

Překvapení? Drtivá většina kousnutí pavoukem je opravdu spíš nepříjemně bolestivá než nebezpečná, první pomoc cílí na úlevu od bolesti a zmenšení otoku, k lékaři pouze v případě celkových příznaků (bolest hlavy, nevolnost, bolest kloubů, potíže s dýcháním, horečka). Jedinou výjimkou je pokousání od sklípkana Funnel-web. Vždy použijte tlakový obvaz, končetinu znehybněte a vyhledejte lékařskou pomoc (volejte 000). Nejste si jistí, zda to byl nebo nebyl funnel-web? Raději jednejte, jako kdyby byl.

Pavouci napodobující ptačí trus (včetně zápachu!) existují, v Austrálii je ale nenajdete. Ti australští napodobují jiný hmyz (mravence, vosy) nebo předstírají, že jsou tenká větvička zachycená v pavoučí síti (whip spider Argyrodes colubrinus). Samička pavouka Arachnura higginsi (scorpion-tailed spider) zase vypadá jako škorpión. Někteří běžníci (crab spiders) žijí na květech včetně květů orchidejí a zdařile je mimikují. Pro zajímavost – květy australských orchidejí Caladenia (spider orchid) naopak připomínají pavouka.

Největší australská agama límcová frilled lizard (Chlamydosaurus kingi) dorůstá 70-80 cm, agama vousatá bearded dragon (Pogona barbata) zhruba 60 cm. Agama vodní water dragon (Physignathus lesueuri) je opravdu výborným plavcem i potápěčem a dokonce do vody skáče třeba i z výše 5 metrů.

Ryze sladkovodní freshwater crocodile (Crocodylus johnstoni) je pro Australany prostě freshie. Na lidi neútočí – snad s výjimkou samice bránící hnízdo. Typický je svým úzkým dlouhým čumákem, který trochu připomíná čumák gaviála. Ten ale v Austrálii nežije.

Thorny devil (Moloch horridus) je přes svůj odstrašující vzhled naprosto neškodný. Trny slouží k obraně a maskování, stejně jako pomalý trhavý pohyb s kýváním dopředu a zase vzad. Navzdory malým rozměrům (15-18 cm) spotřebuje třeba i dva a půl tisíce mravenců během jediného chodu.

Australští varani sice nedosahují velikosti těch komodských, ale i tak jsou to ještěři impozantních rozměrů. Největší je varan obrovský perentie (Varanus giganteus) a varan lace monitor (Varanus varius), dosahují až 2 metrů. Australané pro varany používají název goanna nebo monitor. Ten druhý název dostali v domnění, že „monitorují“ přítomnost krokodýlů a varují před ní.

Ztráta ocasu opravdu nemusí scinky mrzet, znovu jim doroste. Scink uťatý shingleback (Trachydosaurus rugosus) tento způsob obrany dovedl k dokonalosti, rozšířený ocas ke zmatení útočníka tvarem napodobuje hlavu. Modrý jazyk vyplazuje nejen tilikva blue-tongued lizard (Tiliqua scincoides), ale i řada jiných včetně scinka uťatého. Pro zajímavost – největší australský scink egernie land mullet (Egernia major) dorůstá 65 cm.

Bohužel pět ze sedmi druhů mořských želv patří mezi ohrožené druhy a Austrálie dělá pro ochranu jejich líhní maximum. Některé líhně můžete i navštívit – třeba Mon Repos v Queenslandu. Kromě šesti druhů mořských želv je Austrálie domovem 23 druhů sladkovodních želv.

Neurotoxický jed vede během 5-10 minut k zástavě dechu, poskytnutí umělého dýchání je proto klíčové. Pozor – nápadné modré znaky chobotnice předvádí jen v rozrušení, v klidu má nenápadnou hnědavou nebo žlutavě hnědou barvu. Tak zapomeňte na chobotnice ze 2. patra a na žádné chobotničky raději nesahejte.

Žralok obrovský whale shark (Rhincodon typus) je neškodný planktonem se živící obr dorůstající 20 m s tlamou širokou 2 m. Největším dravým žralokem světa je žralok bílý great white shark, měří až 7 m. Nejvíc útoků na člověka v australských vodách je připisováno právě jemu spolu se žralokem bělavým neboli býčím bull shark a žralokem tygřím tiger shark. Pro zajímavost – nejmenším australským žralokem je pygmy shark dorůstající jen 22-25 cm.

Čtyřhranka box jellyfish (Chironex fleckeri) vede „medúzí“ tabulku nebezpečnosti. V těsném závěsu následuje irukandji (Carukia barnesi), jen 1,5-3 cm velká medúza. Obě mohou způsobit smrt. Dotek největší medúzy světa talířovky obrovské lions mane jellyfish (zvon o průměru až 2 m, chapadla až 40 m) je velmi bolestivý. Moon jellyfish (Aurelia) je jednou z nejrozšířenějších medúz Austrálie a není nebezpečná.

Snad vás nezmátla živá fosílie ostrorep (příbuzný trilobitů) ani akvarijní rybka pancéřníček nebo korýš hrotnatka velký jen 1mm. Jedovatá „kamenná ryba“ odranec pravý (Synanceia) je mistr v maskování. Naštěstí existuje protijed, pro první pomoc je nejlepší horká voda.

Krokodýl mořský (Crocodylus porosus) dorůstá až 6-7 m, krokodýla nilského trumfne zhruba o metr. Od ústí řek se proti proudu dostane i desítky km do vnitrozemí, přezdívka saltie neboli „slanovodní“ není přesná. To „freshwater“ krokodýl Johnstonův neboli freshie se své přezdívky drží a žije pouze ve sladké vodě. Na rozdíl od většího příbuzného není nebezpečný.

Homolice (Conus) je plž s kuželovitou ulitou, která třeba u homolice síťkované vypadá velmi hezky. Raději ale při potápění tyto plže nesbírejte, v chobotu skrytý vystřelovací osten obsahuje potencionálně smrtelný jed a dosud neexistuje protijed.

V Austrálii žije asi 140 druhů suchozemských a 32 mořských hadů. Víte, že na světě je okolo 2900 druhů hadů? Zhruba desetina z nich je jedovatá.

Někdy se dokonce uvádí devět. Zdá se to děsivé? Ale nejjedovatější ještě neznamená nejnebezpečnější. Austrálie má hodně jedovatých hadů, ale málo smrtelných případů uštknutí, jen 1-3 případy za rok (třeba Srí Lanka jich má 800-1000). Australští „superjedovatí“ hadi většinou žijí v odlehlých oblastech nebo jsou plaší a při setkání s lidmi spíš utíkají než útočí.

Opravdu – ránu nikdy neomývat! Většina nemocnic má identikity k rychlému určení typu jedu na kůži okolo kousnutí. K léčbě se použije cílený protijed místo nespecifického protijedu, který má větší riziko nežádoucích vedlejších účinků.

Smrtonoš (Acanthophis) je korálovcovitý had, zavalitým tělem ale připomíná zmiji a odtud jeho současný anglický i bývalý český název. Nemá nic společného s postavami z Harryho Pottera (smrtijed, zmijozel) ani s rostlinou zmijovcem. Smrtonoš jménu navzdory smrt téměř nenosí – existuje účinný protijed.

Taipan velký Coastal Taipan (Oxyuranus scutellatus) je považován za nejnebezpečnějšího australského hada, přestože není nejjedovatější. Nejjedovatější had světa kobra královská (Ophiophagus hannah) žije v Asii. Mamba černá (Dendroaspis polylepis) je nejjedovatějším hadem Afriky, chřestýš diamantový (Crotalus adamanteus) nejnebezpečnějším hadem Severní Ameriky.

Australští pythons jsou prakticky neškodní. Nedosahují rozměrů anakondy, nejsou jedovatí ani útoční, při obraně ale dokážou kousnout. Největším australským hadem je krajta ametystová (Morelia amethystina) – rekordman měřil 8,5 metru, průměrně dorůstá okolo 3-5 m.

V Australských Alpách uvidíte zasněžený Eucalyptus pauciflora (Snow Gum). Eukalyptové porosty jsou vysoce hořlavé a oheň se v nich snadno šíří. Nebezpečná je i vlastnost některých druhů „pouštět“ velké větve i za úplného bezvětří, Australané jim přezdívají „widow maker“ (výrobce vdov). Nechvalně je tak  známý třeba Red River Gum (Eucalyptus camaldulensis). Raději pod ním nekempujte ani neparkujte.

Hlavní domovinou baobabů je africký ostrov Madagaskar. Australský druh baobab Gregorův (Adansonia gregorii) je Australany nazýván boab a má i řadu přezdívek, např. „bottle tree“ (lahvový strom) nebo „upside down tree“ (strom hlavou dolů). Přestože baobaby nejsou nijak extrémně vysoké – zpravidla nepřesahují 15 m výšky – působí díky své šířce až 5 m velmi impozantním dojmem.

Žlutokapů je asi 30 druhů. Český název je odvozen od barvy pryskyřice, která sloužila původním obyvatelům jako lepidlo. Oheň v žádné přezdívce nemá, ačkoli je ohněm stimulován ke květu. Některé druhy vůbec nevykvetou, dokud neprojdou požárem. Uměle pěstované rostliny musí být „opalovány“.  Mimochodem – žlutokap roste velmi pomalu, nejpomaleji rostoucí druhy „přirůstají“ jen o 1-2 cm za rok, několik metrů vysocí jedinci jsou až 600 let staří.

Hrachor Sturt´s Desert Pea (Gossypium sturtianum) si své jméno zaslouží – je opravdu nádherný! Jižní Austrálie si ho zvolila za svůj rostlinný symbol.

Sekvojovec obrovský Generál Sherman roste v NP Sequoia v Kalifornii, je nejmohutnějším živým organizmem planety. Boab Prison Tree, vykotlaný „vězeňský“ baobab, najdete v Západním teritoriu u města Derby. Nejvyšší australský téměř stometrový eukalypt Centurion roste na Tasmánii. Diamond Tree je jedním ze tří vyhlídkových „požárních“ eukalyptů Západní Austrálie.

Celoaustralským rostlinným symbolem je od roku 1988 žlutozlatě kvetoucí akácie Golden Wattle (Acacia pycnantha). Tipovali jste jinou možnost? Zas tak daleko od pravdy jste nebyli – orchidej Cooktown Orchid je symbolem státu Queensland, eukalyptus Tasmanian Blue Gum zase Tasmánie. A uplatnil se i vřes – růžový vřes Pink (Common) Heath symbolizuje Victorii.